A už i u nás v Hošticích.

Bylo to loni v létě, kdy jsem konečně přijala pozvání své dávné spolužačky na její statek na Vysočině. Očekávala jsem trochu jiné podmínky, než na které jsem byla zvyklá v jablečném sadu, kde jsem vyrostla, i v kosmopolitním velkoměstě, kde žiji. Nepřekvapily mě krávy, kozy ani ovce, nepřekvapilo mne ani nefungující topení v chladném březnu, ani nedostatek teplé vody – s tím vším jsem počítala.
 

Když fouká vítr a chybí zarážky

Překvapení nastalo v momentě, kdy jsem sešla z horní ložnice do kuchyně. Dveře byly zavřené a já jsem předpokládala, že půjdou otevřít stejně těžce jako všechny ostatní. Mýlila jsem se. Dveře se otevřely tak prudce, že nebýt na zemi mezi stěnou a dveřmi dilda místo zarážky, skleněnou vitrínu dveří bych tou ranou jistě rozbila.

A už i u nás v Hošticích.
2 (40%)1
" "
Tagged with: